Zajímavé knihy

Oz, Amos, Chadadová, Šira. Skok do prázdného bazénu.
Praha : Paseka, 2021. 130 s.

Izraelský spisovatel Amos Oz (1939 – 2018) je autorem mnoha románů, povídkových sbírek, esejistických prací. Patřil mezi spisovatele, kteří se snaží přispět k míru nebo alespoň zklidnění situace na Blízkém východě – soubor esejistických prací Mír, láska a kompromis (č.1997), Jak vyléčit fanatika (č. 2006). Je nositelem Mírové ceny německých knihkupců (1992) a dalších cen včetně Ceny Franze Kafky (2013). O svém životě a době, kterou prožíval, napsal prózu Příběh o lásce a tmě (č. 2009, 2018). K nejnovějším knihám, vydaným česky, patří: Scény z venkovského života (2013), román Jidáš (2016), povídkový soubor Mezi svými (2019) a kniha rozhovorů s redaktorkou Ozových knih Širou Chadadovou.

Goldstein, Madeleine. Zase se shledáme.
Příběh, jaký vídáme jen ve filmech, a přitom je to skutečnost!
Praha : Dobrovský, s.r.o, 2021. 175 s.

Tato kniha se dá považovat za jakousi kroniku židovské Paříže dvacátého století. Autorka, která přežila hrůzy koncentračního tábora, v ní líčí osobitou atmosféru židovské menšiny žijící před válkou na Montmartru, své seznámení s budoucím manželem i jejich odchod do ilegality a účast v odboji. Těžištěm knihy je vylíčení osudů manželů v koncentračním táboře, svědectví o krutosti a nelidskosti nacismu. Memoáry Goldsteinové ale pokračují i v poválečných letech a jsou dovedeny až do začátku jednadvacátého století.

Kapitoly rabiho Eliezera. Midraš. Z hebrejštiny přeložil Karol Efraim Sidon.
Praha : Garamond, 2021. 231 s.

Kapitoly rabiho Eliezera (Pirke derabi Eliezer), zvané též Barajta rabiho Eliezera, patří mezi nejpozoruhodnější díla v midrašské tradici a jeden z nejčastěji citovaných midrašů v rabínské a midrašické literatuře (cituje ho např. Raši nebo Nachmanides). Autor sám zůstává v anonymitě a jednotlivé proslovy klade do úst legendárním nebo imaginárním rabínům. Za místo vzniku se považuje Itálie, někteří historici podle odkazů na islám umisťují vznik Kapitol do Palestiny, podle jiných by se mohlo usuzovat i na byzantský původ. V židovské tradici se za zdroj textu sepsaného v 8. - 9. století považuje učení rabína Eliezera ben Hyrkana. Předmětem Kapitol jsou první dvě knihy Mojžíšovy (Genesis a Exodus) a svitek Ester.

Rabínková Epsteinová, Franci. Francina válka.
Vzpomínky mladé ženy, která přežila holokaust.
Praha : Mladá fronta, 2021. 274 s.

Memoáry z druhé světové války jsou podány nepateticky a mimořádné jsou i tím, že autorka píše o válečné zkušenosti výhradně z pohledu žen. Franci Rabínková Epsteinová (Praha 1920 – USA 1989), vyrostla v pražské rodině. Navštěvovala francouzské a německé školy, začala pracovat v rodinném krejčovském módním salónu, který od matky v roce 1938 převzala a stala se jeho majitelkou. V roce 1942 je však s rodinou – je jí 22 let – deportována do Terezína. A začíná 3 roky trvající hrůza v koncentračních táborech Osvětim-Březinka, nucené práce v Hamburku, Bergen-Belsen a odtud po osvobození návrat do Prahy. V roce 1948 emigrovala s druhým manželem Kurtem Epsteinem a osmiměsíční dcerou Helen do USA. Francis si otevřela módní salón (začínala šít v malém bytě) a byla to především ona, kdo zajišťoval rodinu (Helena a dva syny narozené v Americe), manžel, bývalý reprezentant ČR ve vodním pólu, těžko hledal práci. Doslov napsala její dcera, novinářka, spisovatelka a překladatelka Helena Epsteinová. O rodině Epsteinových, o snaze vyrovnat se s prožitými tragédiemi i traumaty druhé generace se dočteme v knihách Heleny Epsteinové:

Děti holocaustu. Praha : Volvox Globator, 1994. 234 s.
Nalezená minulost. Praha: Rybka Publishers , 2000. 325.

Stranger, Simon. Lexikon světla a tmy.
Praha : Dobrovský, s.r.o., 2021. 320 s.

Jak se z Henryho Rinnana, skromného ševcovského syna z Trøndelagu, stala jedna z nejnenáviděnějších postav norských dějin, dvojitý agent vraždící na popud nacistů své spoluobčany? Když se spisovatel Simon Stranger dozvěděl, že blízcí příbuzní jeho ženy bydleli v někdejším sídle Rinnanovy bandy, v pověstném Baráku hrůzy, v jehož sklepě kolaboranti mučili své vězně, začal osudy židovské rodiny Komissarových postupně odkrývat. Vydal se po stopách těch, kteří přežili, i těch, jejichž život během války navždy vyhasl. Strangerovo dílo staví čtenáře tváří v tvář nejtemnějším stránkám lidské povahy. Kniha byla přeložena do 20 jazyků, získala Cenu norských knihkupců v roce 2018. Simon Stranger (1976) napsal i řadu velmi úspěšných knih pro děti a mládež..

Villardová, Sophie. Sen o štěstí. Příběh Peggy Guggenheimové.
Praha : Grada, 2021. 366 s.

Paříž, 1937. Peggy Guggenheimová si užívá života ve světě francouzské metropole. Ale Peggy má sen. Chce otevřít vlastní galerii a konečně se postavit na vlastní nohy. Zamiluje do spisovatele Samuela Becketta, později do malíře Maxe Ernsta. Především však to byla velmi vzdělaná žena, sběratelka moderního současného umění, které chtěla za každou cenu zpřístupnit veřejnosti. Pomáhala umělcům v těžké době okupace Francie a kupovala od nich obrazy (peníze potřebovali na falešné doklady, živobytí v emigraci). Náročné bylo ukrývání velké sbírky a pozdější hledání možností založení muzea (Londýn, USA, Itálie). Sama Peggy musela s rodinou (měla dvě děti) utéct v milované Paříže do USA. Zemřela v Itálii roku 1979.

Peggy Guggenheimová byla neteří Solomona R. Guggenheima (1861 – 1949), který založil Guggenheimovu nadaci na podporu moderního umění a v roce 1939 otevřel v New Yorku muzeum, kde zpřístupnil své sbírky. V roce 1943 pověřil architekta Franka Lloyd Wrighta, aby navrhl novou budovu muzea. Guggenheimovo muzeum bylo postaveno v letech 1956 – 1959.

Waisman, Robbie, McClellandová, Susan. Chlapec z Buchenwaldu.
Praha : Euromedia Group, a.s., 2021. 253 s.

Romek Wajsman se narodil v Polsku v roce 1931 a vyrůstal v městečku Skarzysko-Kamienna. Po obsazení Polska německou armádou se rodina přestěhovala do ghetta odkud byla deportována do koncentračních táborů. Když v dubnu 1945 přišla do Buchenwaldu americká armáda, objevila mezi osvobozenými asi tisíc buchenwaldských sirotků. K zachráněným patřil Romek Wajsman i Elie Wiesel. Od roku 1949 žije Robbie Waisman v Kanadě, má dvě děti a za svou osvětovou a přednáškovou činnost získal řadu ocenění.

V úvodu Robbie Waisman píše: … „ Poprvé jsem se rozhodl vyprávět svůj příběh v roce 1984, když člověk jménem James Keegstra, učitel z kanadské Alberty, řekl studentům, že to, co jsem prožil, ta strašná doba v dějinách lidstva, jíž se říká holocaust – Židé jej označují hebrejským slovem šoa - , se vlastně vůbec nestala. … V koncentračních táborech, kterým jsme říkali „tábory smrti“, muži v noci šeptali: „Jestli někdo z vás přežije, musíte vyprávět o tom, co se tady stalo. Svět nesmí nikdy zapomenout. To, co se tady děje, už se nesmí nikdy opakovat.“ „Ještě na něco nesmíme zapomenout: že láska je silnější než nenávist.´´ (s.14-15).