Kolektivní monografii Děti v Brně připravili pro nejširší čtenářskou obec pracovníci Etnologického ústavu Akademie věd v Brně. Jednotlivé kapitoly knihy zaměřují svou pozornost na život a kulturu brněnských dětí z různých sociálních vrstev i rozličných míst značně heterogenní moravské metropole; studují některé stránky jejich života od nejútlejšího věku do období zletilosti dítěte, a to v době od posledních desetiletí 19. století do poloviny století dvacátého. Konkrétní kapitoly pak sledují postavení a role dětí v rodinném prostředí, jejich výchovu a formování jejich osobnosti.
Sbírka textů a přednášek italského spisovatele, filozofa, estetika a literárního vědce, profesora sémiotiky v Bologni, Umberta Eca (1932 – 2016). Uvedené texty jsou stále mimořádně aktuální. … „ Chceme-li vymýtit rasismus, nemusíme přesvědčovat sami sebe a dávat najevo, že ti druzí se od nás neliší, nýbrž musíme pochopit a přijmout jejich odlišnost.“
…“ Teoretické základy Mein Kampfu lze vyvrátit pomocí řádky dosti elementárních argumentů, ale jelikož se toto dílo opírá o impulzivní nesnášenlivost odolnou vůči vší kritice, ustojí a ustály jeho myšlenky jakékoli námitky.“ …
Přední izraelský novinář Nadav Ejal popisuje protiglobalizační vzpouru na příbězích konkrétních lidí. Hovoří s anarchisty, neonacisty, ochránci přírody, uprchlíky, zoufalými horníky bez práce či politikem z potápějících se Malediv. Pátrá po kořenech i důsledcích, analyzuje, nesoudí. Dochází k závěru, že máme jedinečnou šanci využít energii revolty pro potřebné reformy. Vzpoura proti globalizaci není jen hrozbou, ale i velkou příležitostí. Můžeme vytvořit spravedlivější a udržitelnější svět. Teď je to na nás.
Kniha obsahuje šest rozhovorů spisovatele s novinářkou a redaktorkou jeho knih. Rozhovory jsou vedeny na různá témata – zlomové okamžiky Ozova života, život v kibucu, způsob psaní, inspirace, zajímají ji i politické postoje, vztah k erotice a genderu, pocity viny i obyčejné životní radosti, soužití v rodině. Izraelský spisovatel se vrací k některým svým knihám, přibližuje jejich vznik i svůj názor jejich konečnou podobu.
Oz, Amos. Mezi svými. Praha : Paseka, 2019. 141 s. Autor nás zavádí do fiktivního kibucu padesátých let, do míst, kde se zrodilo jeho psaní.
Seznam 110 mimopražských sběrných míst, kde byly na pokyn německých okupačních úřadů české svitky Tóry shromažďovány před svozem do Prahy, se stal v roce 2019 cestovní mapou pro fotografku Sheilu Pallay a historika Julia Müllera. Během čtyř měsíců procestovali Českou republiku a zachytili jak vypadají dnes synagogy a svatostánky, které byly před válkou domovem českým svitkům Tóry. Kniha dokládá s jakým nasazením a vytrvalostí jednotlivci i instituce usilují o záchranu židovských sakrálních památek, které jsou vnímány i jako součást národního kulturního dědictví.
Při pátrání o osudech vlastních předků, kteří v ukrajinském Lvově padli za oběť holocaustu, se britský specialista na mezinárodní právo a syn židovských rodičů Philippe Sands seznámil s Horstem Wächterem. To byl syn prominentního nacisty Otto von Wächtera, který v letech 1942 – 1944 zastával ve Lvově funkci okupačního guvernéra. Syn, přesvědčený o tom, že otec nebyl zločinec (pohltily ho hrůzy páchané jinými) zpřístupnil Sandsovi rozsáhlý rodinný archiv. Tak bylo možné zrekonstruovat život tohoto vysokého důstojníka SS.
Povídky o životě v moravských Hustopečích, kde se spisovatelka, vlastním jménem Felzmannová, v roce 1929 narodila. Vzpomíná na dětství, rodiče a prarodiče. Vystudovala gymnázium v Mikulově a ve Znojmě a v roce 1945 uprchla před blížící se frontou do Rakouska, kde získala občanství. Vystudovala germanistiku a žurnalistiku, stala se místopředsedkyní rakouského PEN klubu. Těžké době nástupu Hitlera a obsazování Sudet je věnována její kniha Poslední rok 1938 (Brno : Books a Pipes, 2019).
Vzpomínky Gerty Vrbové – Sidonové popisují dramatické události mezi lety 1939 a 1945 na území Slovenska a Maďarska. Po krátké době ukrývání byla rodina udaná sousedy a Gerta s maminkou měly být deportovány. Gertě se podařilo uprchnout a nastala pro ni doba strachu, skrývání pod různými jmény a falešnými identitami, ale stále se stejně silnou touhou přežít, vydržet. Vrátila se, ale v rodné Trnavě nezůstala, studovala v Praze, vdala se za Rudolfa Vrbu. Stala se z ní lékařka a s druhým manželem vychovávala děti a žije v Anglii.
Vrba, Rudolf. Utekl jsem z Osvětimi. Praha : Sefer, 1998. 437 s.
Rabín Emil Davidovič (1912 – 1986) se narodil v ortodoxní rodině na Ukrajině. Přežil holocaust, koncentrační tábory Osvětim III – Buna, Buchenwald, tábor v Langenstein-Zwieberge u Halberstadtu, který byl v dubnu 1945 osvobozen Američany. Vrátil se do rodného Sighetu (nyní Maďarsko), ale záhy odešel do Prahy a po roce 1953 mu byl vysloven státní souhlas se zkouškou. Rabínská aprobace mu byla udělena od vrchních rabínů Gustava Sichera (Praha), Richarda Federa (Brno) a od dr. Otto Munelese. Po roce 1960 odchází s rodinou do Izraele a později je vyslán do Dortmundu (Vestfálsko), je jmenován zemským rabínem a zůstává zde do konce života.